Automatizovaný komplexní informační systém pro vzdálené řízení krizových situací v železniční dopravě s důrazem na kritickou infrastrukturu

Při výběru a zpracování typových ohrožení se vychází z myšlenky, že železnice, jako ucelený systém, se skládá z jednotlivých tratí. Tratě jsou tedy hlavním předmětem zkoumání při zjišťování typových ohrožení. Tratě je nutné si označit (nejlépe číslem například podle jízdního řádu, nebo přesněji podle čísla traťového, případně dílčího úseku a rozdílné úseky vymezovat podle zásad staničení) a zjistit si jejich dílčí parametry. Při shodnosti dílčích parametrů lze tratě (jejich úseky) považovat za typové a zpracovávat pro ně jednotný popis ohrožení, který se v konkrétní situaci bude lišit pouze číslem a staničením. Obdobně, pokud se na typové trati vyskytuje 5 srovnatelných (typových) železničních stanic, pak postačí zpracovat typové ohrožení pouze pro jednu stanici. Toto typové ohrožení pak bude využitelné jako typové ohrožení pro ostatní srovnatelné stanice. Srovnáváním jednotlivých základních typů tratí podle stanovených kritérií (je-li shoda ve stanovených dílčích parametrech) lze počet typových ohrožení snižovat a tím zefektivnit přípravu plánů na řešení krizových situací.

Tato metodika byla vytvořena s cílem poskytnout krizovým manažerům zásadně novou metodiku krizového řízení. Metodiku dávající rámec pro proces automatizovaného a vzdáleného řešení krizových situací. Metodika umožní automatizované řízení činností prováděných různými, od sebe vzdálenými, subjekty krizového řízení.

Metodika obsahuje postupy jak pro přípravu na řešení krizových situací, tedy pro oblast plánování, tak postupy pro zvládání řešení krizových situací a to s využitím automatizované výměny dat mezi řídícími informačními systémy. Metodika se skládá z pěti částí. První dvě části se věnují zpracování typových ohrožení a postupů vyplývajících z obecných rizik. V prvních dvou částech metodika poukazuje na možnost vytvoření určitých šablon jak pro ohrožení, tak pro postupy, které usnadňují posouzení a ošetření skutečných rizik. Třetí část se zabývá postupy pro posouzení skutečných rizik. Výstupy z těchto postupů vytváří základ pro tvorbu efektivních opatření. Čtvrtá část se zabývá tvorbou opatření, tedy sad různých postupů, které umožňují automatizovanou a vzdálenou aktivaci plánu řešení. Poslední, pátá část, je věnována principům a postupům, které popisují přípravu a provedení automatizovaného  vzdáleného řešení krizových situací. Součástí metodiky je vzorový datový set, tedy soubor dat, obsahující kompletní šablony a vzory, které jsou v textu metodiky z důvodu velkého rozsahu pouze naznačeny.