Navzdory zlepšením v oblasti pohodlí a dostupnosti přetrvávají její základní omezení – především vysoké náklady a omezené pokrytí. Mimo velká města většina obyvatel nežije v docházkové vzdálenosti od frekventovaných spojů veřejné dopravy. Hlavním nákladovým faktorem je přitom řidič.

Umělá inteligence nám dává příležitost přehodnotit celý systém. I když v případě přeprav s vysokým objemem cestujících řidiči zůstanou, autonomní minibusy – dozorované na dálku – mohou nabídnout časté spojení v oblastech, které jsou v současnosti zcela bez dopravní obsluhy. Jeden operátor by mohl na základě eskalace přes video dohlížet na stovky vozidel, což činí tento model škálovatelným a finančně dostupným.

Nejde o to, nahradit auta autonomními vozidly. Osobní auta – ať už s řidičem nebo bez něj – zůstávají prostorově neefektivní. Umělá inteligence nedokáže změnit fyzikální zákony – do jednoho jízdního pruhu se vždy vejde pouze jedno auto. Naproti tomu veřejná doprava je z hlediska využití plochy mnohem efektivnější. Autonomní auta by navíc mohla dopravní kongesce ještě zhoršit, nikoliv zmírnit.

Při důsledném nasazení by autonomní minibusy mohly propojit předměstí, města i vesnice s hlavními dopravními tahy a zásadně tak proměnit dopravní dostupnost. Skutečná revoluce však spočívá v nákladech: odstranění potřeby řidiče a přechod na elektromobilitu dramaticky snižují provozní výdaje. Pokud by bylo možné službu provozovat za 1 libru na míli, otevřely by se ekonomicky životaschopné spojení i do dosud nedostupných oblastí.

Přesto je pokrok nerovnoměrný. Oslo, vedené Berntem Reitenem Jenssenem ze společnosti Ruter, je v čele změn. Jinde však změny probíhají pomalu. Zároveň je třeba dbát na to, aby provozovatelé autonomních vozidel neopakovali chyby 20. století, kdy byla města přizpůsobena individuální automobilové dopravě.

Umělá inteligence nesníží náklady jen automatizací – může optimalizovat celý provoz. Plánování v reálném čase, reakce na aktuální poptávku a efektivnější alokace zdrojů jsou již dosažitelné. AI dokáže navrhnout optimální rozpisy směn s ohledem na rovnováhu mezi náklady a výnosy – což je dnes využíváno jen výjimečně.

Je však třeba zmínit i rizika: AI vyžaduje značné výpočetní kapacity a energii, přináší hrozby v oblasti kybernetické bezpečnosti a může reprodukovat lidské předsudky. Dosavadní zkušenosti s dopravními technologiemi jsou smíšené – inovace často zavádíme bez prokazatelných úspor nebo zlepšení pro uživatele.

Přesto je jisté, že AI přichází – a rychle. Naší odpovědností je usměrnit její využití ve prospěch veřejnosti. Pokud ji dokážeme správně nasměrovat, může umělá inteligence přispět k nástupu nové éry efektivní, dostupné a udržitelné veřejné dopravy. Pokud selžeme, riskujeme prohloubení nerovností i dopravní kongesce. Hraje se o mnoho.

Celý článek najdete na stránkách ITS International zde.
Obrázek:chatgpt